Výživa miminek

byli jsme 3 děti a sladké nám rodiče nekupovali, na to už neměli peníze. Musím přiznat, že i přes to miluji sladké a stejně jako můj bratr i já bojuji s nadváhou. Moje děti jsem se snažila držet dál od sladkého a teď jsou na tom úplně stejně, nevím jestli je to správně, ale myslím si, že by děti měli mít od každého trochu, spíš je naučit hospodařit ze sladkým, přesvědčit je, že i když to doma je, neznamená to, že se to musí ihned sníst.

Ahojky,
potřebovala bych poradit ohledně prvních příkrmů miminka. Můj syn (7 měsíců), stále kojený, dostává zatím 3 příkrmy denně (dle příruček) – maso-zeleninový na oběd, k svačině odpoledne ovoce (přidávám bílý jogurt) a k večeři obilninová kaše - většinou s ovocem. Chybí nám v jídelníčku už jen snídaně a dopolední svačina, kde by mělo být opět ovoce a zřejmě obilninová kaše k snídani. Nějak mi ale tento jídelníček nesedí. Přijde mi tam moc sladkého ovoce a sacharidů na úkor zeleniny. Neměla bych mu k večeři spíše dávat kaši se zeleninou? Syn je doposud štíhlý a nerada bych měla po příkrmech bumbrlíčka. Také mi začíná jíst méně k obědu a zřejmě už čeká na odpolední sladké příkrmy. Děkuju za radu.

Je ostuda, že jsem dlouho na stobklubu nepřispívala...:-) tak jsem si dala úkol, abych trochu napravila! Založili jsme na fb novou skupinu, která se jmenuje Hrave žij zdravě. Kdo by se chtěl přidat - je to na tomto odkazu - http://www.facebook.com/groups/439272756083548/ Nyní je zde i anketa o školních jídelnách a spousta článků, Skupina je založena hlavně pro děti, adolescenty a jejich rodiče....ale má spousty dalších členů. Tak srdečně zveme - a pojďme diskutovat i zde:-) Jana

Ahoj holky mám 10měsíčního hošíčka a z jeho váhou teda problémy nemám občas mu dopřeji i sladkosti myslím že při svých 77cm a pouhých 8200g si to může dovolit. Takže si myslím, že všeho s mírou :-D

Ahojky,
u nás dávají babičky na tajňačku sladkosti. Já to potom zjistím, když má Leonka pusu od cukru nebo drobky pod krkem. To jsem dosti nepříčetná. Leonce je 12 měsíců a snážím se ji chránit před sladkostmi. Já na sladkostech vyrostla. Něco tě bolí , tady máš čoko bude ti lépe. Samé dortíčky a žloutky s cukrem. Celý život bojuji se sladkým a ráda bych dceru ušetřila. Chtěla bych , aby si dala sladkost občas a jen tak.
Když přijedu ke tchýni a ta dá Leonce mezi dveřmi vanilkový rohlíček s oříšky, tak se můžu zbláznit.

Ahojky,
tak u nás je to tak :
Babičky a prababičky , kromě mojí maminky a po roce již i tchýně, naprosto nechápu, ne nechceme čokoládu......Prostě říkám to již 2 roky,ale mluvím jako do dubu. Takže co dostaneme v balíčku domů spořádá manžel :-)) Lipánky atd...v klidu dávám, jelikož je malej (3,5roku) velmi velmi živej ,potřebuji ho dopovat čímkoliv jen aby trošku přibral...jinak vypadá jako za války. teď jsem mu dokonce povolila i kostíky po každém jídle. Ke snídani si dá např. chleba s marmoškou nebo šunkou a pak spucne ještě 2 kostíky . Se zeleninou a ovocem nemá absolutní problém a to musím poděkovat STOBu, protože mé zeleninové večeře pucoval také :-) Takový salátek s kuřecím masem a pro něj ještě houska nebo tak ,úplně miloval. A při obědě pokaždé sní nejdříve přílohu a pak ostatní. Problémemje u nás ale pitný režim.....a to nevím co s tím, protože když chci aby měl dost tekutin, pak musím dávat juice, nebo jupíka atd,....

to: Borůvka - Mám 2,5 letého syna a taky si myslím, že upíráním sladkostí se vybuduje spíš syndrom "zakázaného ovoce", jen je potřeba uhlídat poměr. Náš syn se začal vztekat kolem 2 let a samozřejmě že se mu mezi jiným občas nelíbilo i to, že zrovna nedostal pamlsek, který právě ukrutně chtěl. Mně se u něj osvědčilo, že neslyšel jen obyčejné "ne", ale vždy ho ujistím, že to dostane, ale až "jindy": "Teď bude oběd a potom dostaneš čokoládu." U čtrnáctiměsíčního dítěte bych to prozatím řešila asi tím, že by ty pamlsky neviděl. Co oči nevidí, srdce nebolí... Ostatně ani ve svých 2,5 letech nemá náš Míša možnost si vzít sladkost sám - i když už samozřejmě ví, kde ji hledat, a občas se o to pokouší. Borůvko, to vztekání u vás asi udělaly ty Vánoce, kdy je cukroví a adventní kalendář pravidelně v dosahu. Zkuste všechno schovat a vydržet... než si malý zvykne.

to: Jonasek...ovšem to zní až neuvěřitelně. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že každé dítě při stejném přístupu je jiné. Jedno by klidně přežilo pouze na čokoládě a druhé na "flákotě" a prostřední nejdradši čoko a rýži....M.

Mám dvě vnoučata ve věku kolem tří let a všechny babičky a prababičky respektovaly přání maminek nedávat dětem kupované pamlsky. Dodnes jsou pro ně "kokinka" sušené ovoce, kterého na podzim nasušíme (letos to bylo slabší), občas mandle v karobu a hlavně nakrájené kousky ovoce. Oplatky, bonbony a čokoládu neznají a nemají s tím problém ani v obchodě. Ve cvičení, kde děti na konci dostávají pamlsky a obrázky, sáhnou po obrázku.

Také teď řeším stravování u 14 měsíčného syna. Jí hodně a donedávna skoro vše, co jsem mu dala. Má moc rád ovoce a zeleninu, ale poslední dobou dává přednost sladkostem. K Mikuláši totiž dostal od babičky adventní kalendář s krtkem, jeho oblíbencem, ze stolku během Vánoc uzobával cukroví, dokonce se kvůli tomu naučil nové slovo "cií"a "brum" už není jen medvěd, ale také brumík. Nechci mu sladkosti úplně upírat, protože vím co to je, když se pak dítě k něčemu dostane a nacpe se tím k prasknutí. Myslím, že když dostane pravidelně a málo, je lepší, než mu to zakazovat. Tedy když už to poznal. S váhou problém nemá i když jí hodně, je drobnější a velice aktivní, takže všechno "vylítá". Možná proto jsem mu povolovala víc těch dobrůstek navíc. Teď mám obavy, abych to zvládla jen na těch malých dávkách, je to totiž pěkný vzteklounek a někdy prostě nevydržím....

Já si myslím, že i s babičkami se dá občas mluvit:-) Možná je dobré jim říci, co dítě jí "jakoby" rádo a navést je na to, co tedy mají koupit. Občas je také dobré babičce ukázat třeba nějaký dobrý jogurt či jinou vhodnější potravinu se slovy "toto mu teď mooc chutná, víc než smetánek". Babičky mají naučené, že se jídlem jaksi projevují city - tak jim pomozme, aby se projevovaly jdlem vhodným:-) Ale - myslím, že máte pravdu - občasné hřešení nevadí, jen děti jsou "filištíni" a rychle si zvykají na sladkou chuť. Důležité je, co jim ukazuje jejich rodina doma - jaký mají ten základní vzor v rodičích.

Tak se přidávám k debatě. Mám 15 měsíčního syna a zatím zvládáme jídelníček podle pravidel. Jenže... děti mají extra vyvinutý šestý smysl na to, že dospělý má určitě něco mnohem lepšího a musí to prostě ochutnat. Začínám vařit tak, že to co je určené pro nás, je vhodné i pro to mrně. Jen chlapa tak moc netrápím :-)
No nicméně dalším problémem jsou babičky. Dá se s nimi domluvit, ale i tak nezabráním tomu, aby prckovi nešouply bobika či jinou dobrotu. Ale to je daň za hlídání, však já si taky dám občas něco dobrého. Tak snad to zvládnu a zdravý základ v něm bude zakořeněný.

Jídlo jako utišující prostředek používáme snad všichni. Mám mezi dětmi desetiletý rozdíl. Díky hubnutí po prvním těhotenství jsem se dostala do STOBu. Mladší šestiměsíční syn tedy vděčí staršímu bráchovi, že je nyní lépe živen. Nicméně - obě mé děti mají dány z mé strany geny k nadváze, tak se to snažím řešit. Snad jsem jim dala resp. dávám obrý základ tím, že jsem dlouhou kojila a jsem odhodlaná kojit mladšího Jaromírka dále a také tím, že se snažím jít příkladem. Ale - nikdy není nic na 100%. Jsem pracující maminka a občas - díky pracovnímu nasazení - zjišťuji, že se mi výživa staršího Jirky občas vymkne kontrole. Ale máme skvělou babičku, která s Jirkou podniká všelijaké výlety, aby neseděl stále před televizí a nebo počítačem, což jsou jeho nejoblíbenější aktivity:-) a tak se úspěšně drží v "rozumných" váhových intervalech.

Tak zrovínka dneska jsem to řešila u svého ročního dítěte. Už jsem měla v ruce jakési extra dětské sušenky. A pak jsem si uvědomila své problémy- a) určitě bych sušenky nebohému dítku uzobávala b) proč jí učit na dobroučké sušenky,když zatím bez problémů dlabe nesladké kukuřičné křupky či obyčejný rohlik? Změny mých stravovacích návyků mají kladný vliv na mé nejmladší robě- nemá problém se zeleninou, kterou nyní konzumuji hojně. U starších dětí to byl problém (i já dříve zeleninu jedla mnohem méně), také se budu snažit nedávat bonbonky jako odměny.

Sama dobře vím, že, když dítě pláče z jného důvodu, než že má hlad, nemá se mu rozhodně dávat nic k jídlu na utišení žalu. Bohužel však občas vyzkouším ledacos a posledním řešením je sušenka, která zabere skutečně skoro vždycky... Naštěstí dcera je zatím váhově zcela v normě, ale nechci jí vybudovat špatné stravovací návyky, se kterými bojuji celý život sama. Naše Julča je nejšťastnější, když může něco žužlat v puse, takže se nabízí jídlo jako nejjednodušší řešení...